Focení s Kolou v Blansku

Focení v blanenských sklenících přineslo jednu neobvyklou, ale vítanou zvláštnost. Úmorné červencové vedro přeťal prudký liják, který vchrstnul děravou střechou skleníků dovnitř tak, že jsme mohli využít deště nejen k vlastnímu osvěžení, ale také k experimantování s mokrým tričkem i bez něj.

To je Kola, takřka vždy usměvavá, nezapomenutelná kamarádka a nyní taky urbexová modelka.

Pozvat Kolu do opuštěných skleníků v Blansku byl „dobrej kauf“.

Úterní odpoledne patřilo k nejteplejším, jaká jsem zažil. Ve sklenících bylo k zalknutí a bylo téměř jasné, že z toho musí být pořádná bouřka.

Postupně se nad prérijní vegetací, která jako jediná ještě přežívá v nezavlažovaných sklenících, stáhly mraky.

Extrémní teplota ve skleníku může přivést slečny k lecjakým nápadům. Třeba ke vzpomínkám na sníh.

Ani hlubokomodré šaty nepomohly opticky ochladit výheň.

Tanec mezi prázdnými květináči.

Zrcadlo.

Kdo ví, odkud pochází starý nákupní vozík, používaný druhdy ve skleníku k převážení sazeniček. Nebo pěkných dívek.

Nešťastná Ing. Kola se snaží opravit polámané čerpací zařízení.

Moje první těhotenská fotka. 34.–36. týden.

Taky jsme nafotili něco lehce serióznějšího.

A pak už se slunce naklonilo k západu.

Igelitová země.

Ještě večerní poledance pro pobavení.

Troška toho zpěvu se zavlažovací růžicí.

Dobrou noc, blanenské skleníky; dobrou noc, Kolo.